Konečná

Tvrdit o tessyrských závodech, že jsou ilegální, je asi stejně platné jako tvrdit, že dabručtí vzdušní šneci nelítají, protože nemají křídla.

Tessyrské závody jsou ve své podstatě tiše trpěnou „národní“ kulturní památkou. Je sice pravda, že pokaždé mnoho účastníků zařve, ale o to více jsou cenění ti, kteří přežijí a účastní se znova. Je taky pravda, že i mnoho „civilistů“ zařve, ale o to více jsou ceněni ti, kteří se prostě neserou do cesty.

V mezidobí konání nejprestižnějšího (rozuměj nejnebezpečnějšího) ze všech jednoduše nazvaného Konečná se konají menší či větší závody, díky kterým si závodníci ověřují, jak na tom jsou oproti ostatním. Nicméně to je vše, žádné kvalifikace, žádné průběžné body. Prostě Konečná. Jedeš, nebo tuhneš.

Aby toho nebylo málo, „pořadatelé“ Konečné každý ročník mění trasu způsobem, jenž zaručuje, že jen nejlépe připravený přežije. Není to žádný okruh, má to začátek a konec - čistý běh o život. Tohle také zaručuje, že se v tom točí hodně slušný prachy. Pověst Konečné je věhlasná a sjíždí se sem závodníci z celé Tessyry.

Pár dní před začátkem závodu se kus za Černou Lagunou rozrůstá základní tábor a startoviště celé podívané. Lidi jsou už naučeni. Na startu jsou davy, ale v průběhu závodu moc fanoušků nepotkáte. Všechno je zaznamenáváno přes autonomní kamery a různé zaznamenávací drony, které jsou rozeseté po celé trase. Krom davů čučilů jsou tu samozřejmě také závodníci a jejich týmy techniků, agentů, přidržtašek a ostatních leštičů, kteří dělají odhady, průzkumy, kradou technologie a snaží se podrývat morálku konkurenci. Prostě takové klasické rodinné prostředí.